Jak vnímáme čas?

18. července 2017 v 15:47 | Sociálně neohrabaná brambora |  Myšlenky
Přátelé, kamarádi,
stále jsem na samotném začátku svého života, ale mám pocit, jako kdybych už zažil staletí. Přesto čas plyne neuvěřitelně rychle a zároveň šíleně pomalu. Často se setkávám s názorem, že v mých jednadvaceti letech, jsem stále ještě mládě. Což mi samozřejmě říkají lidé, co mají nějaké ty zkušenosti v zásobě. Celé je to ale pouze o úhlu pohledu a o tom, jak vidíme čas z různých pozic. Jsou dny, které utíkají rychle a dny, co se vlečou jako kdyby neměli nikdy skončit. Proč se ale čas žene rychle zrovna když mě to baví nejvíc? Čas je hold záhadný. Je tedy možné, že to jak čas běží, je pouze iluzí, kterou vytváří naše mysl.



Ještě pět minut

Po ránu zvoní dotěrná melodie budíku, připomínající skřehotání kohouta, policejní houkačky a školního zvonění zároveň. Zděšení v očích oběti, jež se musí přetočit k mobilu aby zjistil, že už je 4:00 a jestli chce ještě posnídanit a vykonat ranní hygienu, tak by už zřejmě měla brzy vstát. Místo toho přejde palcem levé ruky přes tlačítko "Odložit" a strčí hlavu pod polštář se slovy "Ještě pět minut".
Ležet je příjemnější než kdy jindy a ač se před čtyřmi hodinami leželo nepohodlně a nemohl spát, nyní je polštář jako obláček. Ještě pět minut a už vstanu. Určitě.
Seděli jste někdy u přesýpacích hodin, které jsou nastavené na pět minut? Když jsem byl ještě dítě, tak jsme jedny takové měli v koupelně. Čistit si zuby alespoň pět minut. Byla to otrava a těch pět minut působilo nekonečně. Zrnko po zrnku falešného písku z asijských manufaktur, jako kdyby se mu nechtělo.
Po krátké chvíli, se probudil a mžourajícím očkem zachytával letmé paprsky šedivého světla na druhé straně postele. V jeho mysli zkratovalo několik rychlých myšlenek. Líná ruka vystřelilo zpod polštáře k mobilu.
Doprdele, to už je 5:30?
A takhle nějak to dopadá. Mučedník časového zkreslení skončil exemplárně potrestán, poté co přišel do práce o hodinu později než měl a legendy o jeho oběti se vypráví dodnes.
Sociálně neohrabaná brambora *1996 - 2017(křížek)
"Byl tak mladý, ještě ani nezačal klíčit"

No dobře, dopadlo to tak, že jsem dostal vynadáno a nakonec směny jsem byl o hodinu dýl v práci. Ale řekněme, že nedochvilnost není zrovna nejlepší vlastnost a v práci to dovede zkomplikovat život mnoha lidem. Jak nám říkal středoškolský učitel matematiky, poté kdy jsme do jeho hodin přišli pozdě.
"Měl jsem kamaráda, (dramatická odmlka, hluboké nadechnutí, intenzivní pohled) ten jednou do práce přišel pozdě a pak už nepřišel nikdy."
Dejte tomu chlapovi metal sakra!

Utíkající roky, hodiny, minuty

Tomu jak čas utíká se jistě věnovalo spoustu lidí a žádné prokazatelné vědecké zdůvodnění toho jak funguje čas a jeho rychlost nebo vnímání neexistuje. Proto nezbývá, než si trochu zavěštit a vytvářet vlastní teorie. Jako sociálně neohrabaný člověk často dumám nad věcmi jako je čas a smysl. Prostě zbytečně přehnané filozofické otázky, na které nejspíš neexistuje odpověď. Nejspíš by to bylo zajímavější kdybych byl na drogách. Roky se mi čím jsem starší, tím dál rychleji přelévají, i když momenty se táhnou. Zvlášť když čekám na výplatu, tak jsou dny dlouhé. Je to snad tím, že nad časem nepřemýšlím, nevnímám ho a tak se mi zdá kratší? Možná.

Minulý rok jsem maturoval a znáte to. Jedna etapa života končí a zavírá se spoustu dveří. Což rozhodně nabídne náhled na dlouhou cestu, kterou jsem prošel až daleko k obzorům v mlze, které se mi už úplně vyčasily, protože moje paměť tak daleko nesahá. Jako kdyby to bylo včera, kdy jsem nastoupil na internát a poznal asi milion nových lidí a přitom to je dnes už pět let. To je čtvrtina mého života.

Když zalovím zpět o deset let zpět, nemám pocit, že by mi čas tolik utíkal. Naopak utíkal pomalu a každý rok se táhnul. Nebylo to tak že bych se nebavil. Nešlo o nejlepší etapy, ale asi jsem nad tím tehdy také moc nepřemýšlel. Ale nemám pocit, že by celý můj život byli pouhé čtyři mrknutí oka. Možná právě proto lidé starší, vnímají to co se mi zdá jako věčnost jako krátký časový úsek. Protože pro ně je těch dvacet let jenom část života, zatímco já si nedovedu představit tak dlouhou dobu.

Kvalitně strávený čas

Čas strávený kvalitně se podceňuje. Život pak utíká příliš rychle a ani se nenadějete a máte rodinu, děti a hypotéku na barák. Zní to dobře, krátká knížka, netřeba se dvakrát zamýšlet nad významy slov jednoduchých vět. Když se nudíte, čas se táhne a můžete psát klidně romány, zachycující okamžik na pěti stránkách. Spletitá psychologická směs výparů mozku opilého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. července 2017 v 18:03 | Reagovat

Čas je údajne len ilúzia, hoci jeho relativita je snáď nekonečná.
😂 Musím ťa však ubezpečiť, že to bude ešte horšie. Ani neviem ako a už je koniec roka. Potom si nepamätám ani koľko mám rokov...
Čas, ktorý nám dáva naivný pocit kontroly a istoty, že vieme, kde sme

2 Sociálně neohrabaný Sociálně neohrabaný | Web | 20. července 2017 v 0:49 | Reagovat

Tak ono nad časem totiž zase tak často nepřemýšlíš. Ani se nenaděješ a všechno se ti míjí před očima. Čím víc chceš aby čas utíkal rychle, tím je pomalejší a naopak.
Klasický rituál posledního pracovního dne -,-

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 20. července 2017 v 2:04 | Reagovat

Piatky bývajú nekonečné (*´>д<)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama